Jak se peče ve školce


Jak vzniká štrůdl

Jsem člověk který je nepoučitelný a stále vstupuje do stejné řeky. Tentokrát jsem se rozhodla v rámci projektu na téma jablko jako sladkou tečku s dětmi upéct štrůdlík. Hned v podělí dostaly domácí úkol - každý měl přinést jedno jablíčko. Koncem týdne se pár jablíček sešlo a tak jsme se pustili do díla.

Nejdříve nás čekala ne moc atraktivní práce - oloupat a nakrájet jablíčka. Všichni měli plné ruce práce, ale společnými silami se nám je povedlo zpracovat a přišlo to zajímavé.

Rozválení listového těsta bylo na mě, ale pak už přišla řada na děti. Zodpovědně těsto poprášily strouhankou, pokryly jablíčky, posypaly rozinkami, cukrem a skořicí.

A takhle to vypadalo...

Nadešla velice napínavá fáze, při které mi všichni drželi palce aby se povedl dobře zabalit a přenést na plech. Vše se povedlo a potlesk byl odměnou.
A vzhledem k tomu že jsme mooc šikovní tak jsme nezůstali u jednoho, ale udělali hned tři.

Povedly se nám že...


Linecké pečivo

Jelikož se čas nezastaví, přišlo na řadu cukroví nejen doma, ale i ve školce. Letos to byl již třetí ročník a jestli máte zájem, pojďte se podívat jak vše proběhlo a jak to dopadlo...

Jakmile jsem donesla do třídy všechny nezbytnosti, seběhly se děti a odhadovaly se, co že jsem to pro ně zase nachystala. Zjištění, že se bude dělat cukroví, vyvolalo vlnu nadšení a aniž bych kohokoli pobízela, obsadily stůl a jakákoli snaha počkat, až se jich sejde víc, byla marná:-))

Po malé diskuzi o tom, že naše cukroví bude linecké, co je to recept, k čemu je váha a co všechno budeme potřebovat, přišla fáze přípravy ingediencí.
Pro zájemce: 1kg hladké mouky, 600g másla či tuku (u nás zvítězila Hera), 400g moučkového cukru, 1 vanilkový cukr, 4 žloutky a citronová kůra.

Kupodivu se mi v téhle fázi ještě podařilo udžet nedočkavce v klidu a prostřídat je v přidávání toho a onoho. To však v zápětí přestalo platit, jelikož jim bylo dovoleno ujmout se kousku tuku a trochu ho povolit.

Z fáze "Jak z hromady věcí udělat kompaktní těsto" bohužel žádné fotky nemám, zato jsem si zopakovala, jak velký oblak moučné mlhy dokáže udělat 14 dětí, jak je nemožné zabránit tomu, aby neměly mouku ve vlasech a ostatních částech těla (kam se na ně hrabali mouční červíci), že říct, aby směs na těsto přihrnovaly do středu stolu je totéž, jako říct, aby vše smetly na zem a taky jsem si nezapomněla vynadat, co jsem si to na sebe zase vymyslela.
Nakonec však byly všechny potíže překonány, těsto zpracováno a než se rozleželo, tak jsme společnými silami zvládli zamést podlahu, sklidit pracovní plochy, uvést i menší děti do původního stavu (tedy alespoň tak, aby si je rodiče poznali) a dokonce i zopakovat tři čtvrtiny besídky.
Po kulturní vložce došlo na vykrajování. Nevím jaké máte zkušenosti vy, ale vysvětlit těm drobkům, že mají dělat dvojice - vždy jeden tvar s otvorem uprostřed a druhý bez mi přijde jako nadlidský úkol...

S vypětím všech sil se nakonec nějak podařilo zkompletovat dvojice (stejně mám ten pocit, že většině by se víc líbilo mít všechny tvary s dírou, další zas díry nepotřebuje vůbec a zbytek by se spokojil jen s vykrojenými vnitřky...) a naděšel čas pečení. Tahle fáze byla svěřena profesionálům. Bohužel ani profesionál neovlivní techniku a tak jeden plech vypadal jak od čertíků. Bylo nám to sice líto, ale nakonec i toto jsme využili (ale to bude na jinou kapitolu).
Naštěstí jsme kromě tvarů udělali ze zbytku těsta ještě jakési minikoláčky a ty se nám vydařily.

A jelikož žádné kuchtění se neobejde bez ochutnávky, tak jsme pár koláčků rovnou upravili do konečné fáze...

Nenašel se nikdo komu by nechutnaly. Pak na nás ještě čekala velmi zodpovědná práce a to slepení tvarů marmeládou. Opět nastala zkouška trpělivosti - kolečko a srdíčko k sobě nepatří stejně jako dva dílky s dírou...

Sepsáno 11. 12. 2007 s lehkou nadsázkou:-)) Každopádně dílo se zdařilo, všichni přežili a příští rok to (doufám) zopakujeme. (Ale faktem je, že si říkám, že po těhlech zkušenostech bude jednou pečení s jedním až dvěma vlastími naprostá relaxace:-)))