Tomu říkám Peklo

Letos jsme opět vyrazili na výlet do Pekla - tedy do Hornického muzea v Březových horách u Příbrami. Každoročně tam spolek Prokop pořádá Hornického Mikuláše. 

 Jako první čeká na návštěvníky cesta do Pekla (tedy bývalé štoly). Nejprve průvodce připraví děti na setkání se s Velkým Permonem a permoníky, naučí děti jak po hornicku pozdravit a může se vyrazit. Letos byl vchod opravdu velice autentický - vzhledem k nízké venkovní teplotě se z něj jen kouřilo. Na spoustu dětí byl již tento moment odstrašující a najednou jako by se jim nikam nechtělo.  Cesta to není jednoduchá - nejprve příkré schody, naštěstí jsou na nich pomocníci, kteří pomáhají a dohlížejí na to, aby to i malé děti zvládlly sejít a pak už následuje dlouhá temná chodba, ve které u jedné strany protéká voda. Jediné světlo, které je k dispozici, je lucerna průvodce a barevné svíčky, připevněné na stěnu chodby. To je další moment, kdy se ztrácí notná dávka odvahy. Děti hledají ruce dospěláka a odmítají se pustit. Čím déle se jde, tím více jsou slyšet různé dunivé zvuky a děti jsou víc a víc nejisté a spousta z nich by to nejraději otočila a pelášila zpátky. Po chvilce už ale  zastavujeme úplně, jelikož přichází čas zavolat Velkého Permona. Po výzvě průvodce se skutečně objevuje, děti ho zdraví hornickým pozdravem a on jim vypráví, kde vlastně jsou, vede děti ještě o kousek dál, kde právě pilně pracují permoníci. Ti dětem ukazují hroudu stříbra a Permon dál vypráví, kdo všechno nachází ve štole útočiště. Poté, co poví dětem o tom, že z rovna zde přebývají čerti, odvádí děti k bráně pekelné. Ta se rozhrne a děti  jsou svědky toho, jak čerti hrají mariáš a povídají si mezi sebou - po prvotním úleku vítězí zvědavost a se zájmem sledují, co se dějě dál (ale mnohé děti ovládají obavy a množí se slzičky). Po chvíli přijíždí sám vládce Pekla Lucifer a snaží se udělat pořádek. Postupně se dostane až k hříšníkům a najednou si všinme dětí. Vyšle mezi ně čerty, aby se podívali, zda se tam nějaký hříšník neschovává. V tom okamžiku je ve všech malá dušička. Čertíci chvíli hledají a pak se bez úspěchu vrací k Luciferovi. To už jsou skoro všechny děti na tváři umazané a čekají, co bude dál. Lucifer se ale nehodlá smířit s neúspěchem a chce si ponechat alespoň jednu paní učitelku. Po chvíli okukování soudí, že by se mohla hodit (letos si opět vybral mě), a že když řádně uzraje, bude dobrá na vývar z babského ucha. To se opět ozvou citlivější děti, jelikož přijít o paní učitelku je taky docela hrůza. Lucifer se tedy ujímá vyjednávání - jako první se ptá "komu TO patří" (no upřímně - moc potěšena jsem nebyla, zvedly se jen asi dvě ruce a ještě hodně nesměle:-)) Pak se ptá, zda TO chtějí zpátky  (tady už byla odezva o poznání silnější:-)) a pak tedy uznává, že než si TO tam nechat ( co kdyby se TO rozhodlo jim tam dělat pořádek, nutit je k mytí atd), bude lepší se TOHO zbavit, ale něco za něco - aspoň písnička kdyby byla (mají rozbité pekelné rádio). A vida, písnička se jim docela povedla, a aby to bylo pojištěné, přidaly děti i básničku o čertech. Poté už chtěli mít opět svůj klid, když z nás nikdo není hříšník a poslali nás pryč. To se dětem moc a moc ulevilo a úplně jako by člověk slyšel 32 ran, jak jim padaly kameny ze srdíček. Cesta zpět už byla snesitelnější, odnášely si spoustu silných zážitků, poznatky o permonících a taky důležitou informaci o tom, že čerti jedí kyselé zelí proto, aby měli ten správný škleb...

Ale to ještě zdaleka nebylo všechno - čekala nás ještě jedna důležitá návštěva a to přímo v Nebi. Průvodce zazvonil na nebeský klakson a když mu z nebe odpověděl zvoneček, mohli jsme se vydat na cestu a vystoupat spoustu schodů až do samého Nebe, kde nás přívítal sám Mikuláš a jeho andělští pomocníci. Ale jelikož si Mikuláš všechno nepamatuje, museli jsme nejdřív vzbudit svatého Petra, který dřímal na obláčku. To se podařilo a přišla na řadu Velká kniha hříchů a dobrých skutků, ze které Petr předčítal Mikulášovi. Ten si postupně zval děti k sobě - některým domlouval, některé chválil, ale všechny nakonec dostaly od andílků malý dárek v podobě adventního kalendáře. Tedy poté co Mikulášovi zanotovaly nějakou písničku.

Pak už nás čekalo jen rozloučení a cesta domů.  Teď nezbývá než nezapomínat na své sliby, protože už třetího prosince přijde Mikuláš se svou družinou přímo do školky, aby zkontroloval, jestli všichni dodržují to, co slíbili.

23.11.2007