Trocha počtení pro zvědavé

Někdy se stane že netvořím, ale přemýšlím, někdy to co se mi honí hlavou zvládnu sesadit do jakéhosi textu. Tudíž předem varuji že počtení je jen pro odvážné povahy...

První pojednání: Jsem sběratel a tvořitel

Jako člověk bych se stylizovala do "sběratele" a "tvořitele" sbírám různé věci a o všem tvrdím že se mi to může hodit. Je mi líto starých věcí - pro mě věc není věc, ale bytost. Nad každou bytostí se zamýšlím než jí vyhodím - jestli je přátelská nebo neutrální. Přátelská jako by vysílala signál "ještě budu k něčemu dobrá nech si mě" a jak jistě uznáte, tomu nelze odolat. Neutrální bytost se mě nesnaží nijak oslovit, prostě se jen potkáme a míjíme, posílám jí dál na její předurčenou cestu. Tvořitel ve mě se stejném okamžiku kdy sběratelská část zvažuje zda věc zařadit do sbírky přemítá, co s danou věcí udělá a na co se hodí.

Být sběratelem a tvořitelem má svá úskalí:
První úskalí je boj s odpůrci: já říkám "to nevyhazuj" odpověď dostávám většinou stylem "co s tím prosímtě budeš dělat s takovým krámem?" odpovídám "nevím, ale něco vymyslím" tím jsem automaticky řazena k těm bláznům nad kterými se jen kroutí hlavou, ale co je podstatné kterým se raději vyhoví protože další dohady nemají cenu - ten blázen prostě neustoupí.
Druhé úskalí je prostor: žiji na dost malém prostoru, k sběratelům to nepříznivém činiteli. Sběratel sní o velké místnosti plné polic a poliček, do kterých se vejde celý jeho svět. Realita sběratele je, že nemá pomalu kam uložit oblečení, natož své sběratelské úspěchy.
Třetí úskalí: sběratel je sklerotik(toto úskalí úzce souvisí s předešlým úskalím). Má spousty věcí a stále se nabalují další, sběratel nemající dostatek prostoru je nucen svou sbírku tísnit do různých krabic, krabiček což však v kombinaci se slerozou způsobuje to, že zapomíná na to co přidal do sbírky dříve a tím ve své podstatě ztrácí přehled.
Čtvrté úskalí: sběratelovo okolí. Sběretelovo okolí se dělí na fanoušky (fantastické lidičky, kteří sběrateli ukazují nové a nové věci, obětavě odolají vlastní touze cosi vyhodit a nejdřív s tím spěchají za sběratelem s dotazem jestli to dokáže využít. Fanoušci mají svého sběratele rádi a sběratel miluje své fanoušky, ví že jsou to lidé, kteří na něj myslí a kteří se mu snaží udělat radost.), na provokatéry (lidi, kteří sběratele pokoušejí, přinášejí sběrateli ty nejneskutečnější věci a doprovází to provokací "podívej se na to, ale asi to k ničemu nebude, z toho nic neuděláš" to sběratele popudí a vezme si i neutrální věc jen aby dokázal provokatérovi že on na to má - od toho se odvíjí věčný souboj mezi těmito dvěma skupinami - sběratel si láme hlavu co s tou věcí, pak na to přijde a okamžitě běží za provokatérem s vítězným pocitem a slovy "vidíš, ty jsi to chtěl vyhodit" což ovšem vyprovokuje provokatéra a ten se pustí do hledání dalšího oříšku pro sběatele.), odpůrce (sběratel se zastaví na kraji lesa a počne se zaobírat sběrem šišek, bukvic, žaludů a jiných pro něj fantastických a nedocenitelných pokladů a když je v nejlepším ozve se odpůrce "co to zase sbíráš?", "doufám, že to nechceš brát s sebou", "opovaž se sebrat ještě jednu", "to si děláš srandu, takhle tam nikdy nedojdem" . Typ odpůrce prostě nedokáže pochopit, že sběrateli nezáleží kam jde a jestli tam dojde, ale jestli po cestě uvidí něco, co by se mu mohlo hodit. Odpůrce také šílí ze sběratelské vášně - "kam to chceš dát?", "s tím nepřekročíš práh", "kdyby ses věnovala něčemu užitečnému" - jasně že má na mysli "úchvatnosti" jako je vaření, žehlení a další věci, které by v rámci vlastní relaxace mohl klidně zvládnout sám)" a rezignovaný protějšek (sice remcá a neodpusí si sem tam rýpnutí stylu "no asi jsem měl pořídit větší auto, do tohohle se sice vejdou zavazadla, ale skutečně netuším jak tam narvu tu půlku lesa co zase budeš chtít táhnout domů", ale sběratel ví, že jsou to jen slova a ve skutečnosti už je protějšek tak rezignovaný, že v rámci zachování klidu je schopen přivázat pytel kůry ke střeše, jen aby měl sběratel radost.).
Páté úskalí: sběratel má své věci rád. Sběratel má svou sbírku natolik rád že se nedokáže ničeho vzdát a proto se mu sbírka rozrůstá až nekontrolovateně - sběratel si to sice s hrůzou uvědomuje v okamžiku, kdy zjistí, že si pomalu nemá kam lehnout, ale přesto stráví týden pečlivou reorganizací prostoru - zbaví se oblečení, nábytku, knih ale svých užitečných věcí se nevzdá ani za nic.
Šesté úskalí: sběratel kontra tvořitel. Tohle je vražená kombinace, pokud je sběratel zároveň tvořitel, mlátí se v něm tvořitelovo nadšení pro využití věcí ze sbírky pro tvoření a sběratelova panika z hrozby, že přijde o některou ze svých věcí.
Sedmé úskalí: sběratel a tvořitel miluje výlohy, ale nesnáší nákupy. Sběratel obdivuje a studuje výlohy - naprosto ho nezajímá k jakému obchodu výloha patří, vidí jen výzdobu a použité materiály. Napadají ho varianty, obměny, přemýšlí čím co nahradit ale když je vtažen dovnitř mezi regály ztrácí zájem a počíná se těšit na odchod s vírou že si bude moci ještě jednou prohlédnout výlohu. Ovšem existuje vyjímka zvaná výtvarné potřeby, kde je tvořitel opět za jedno se sběratelem a nejraděj by odnesli všechno. V tomto obchodě by tvořitel nejraději bydlel aby měl vše po ruce.

Jistě by se našlo víc úskalí tvořitelova světa, ale také existují úskalí soužití - potažmo jiná forma kontaktu s tvořitelem.
Tvořitelova pýcha: Tvořitel miluje své výtvory a touží po obdivu, všude sebou nosí alespoň fotoaparát a každému na potkání ukazuje co je nového. Často si až pozdě uvědomí, že trpitel vidí onen výtvor už popadesáté a je mu neskonale vděčen že to nedává nijak najevo. Pro příště si umíní že se trpitele zeptá třeba jak se mu daří, ovšem když dojde na věc, nebohý trpitel po jednapadesáté sděluje tvořiteli, že je to opravdu hezké a tiše se snaží tvořiteli naznačit aby příště vybral alespoň jiný záběr téže věci.
Sběratelův úlovek: sběratel je schopen přinést z lesa hromadu kůry ze které má obrovskou radost, ale zapomene z ní sklepat mravence a trpitel se je pak douhé týdny snaží dostat z bytu. Trpitel se nevyspí jelikož se v noci probudí hrůzou že mu padá dům na hlavu a nakonec zjistí že dobrák sběratel nevymyslel nic lepšího než dát na topení sušit dva pytlíky bukvic.
S tvořitelem je těžké pořízení: Tvořitel je člověk vlastnící ještě druhý svět, při jehož návštěvě přestává vnímat ten reálný. Trpitel má hlad, nemá co na sebe, nádobí pomalu pochoduje po lince jelikož tvořitel se ponořil do tvoření a zapoměl na čas.
Tvořitel potřebuje prostor: Trpiteli pomalu roste svatozář když zjistí, že kolem tvořitele nelze projít na druhou stranu pokoje, jelikož má všude rozložené věci které akutně potřebuje.
Sbětatel je nevyzpytatelný: Trpiteli neustále hrozí infarkt když na něj ze skříně ve které ještě včera bylo oblečení vypadne krabice plná krabic, které se rozsypou všude kolem.

Stejně jako u spousty věcí které trápí sběratele a tvořitele je mnoho věcí které trápí ty,co mají co dočinění s tvořitelem. Ano, jsem sběratel a tvořitel a to co jsem napsala výše je v podstatě do puntíku čerpáno z vlastní zkušenosti. Můj patrner se časem z odpůrce dopracoval na rezignovaný protějšek a poslední dobou sem tam eviduji náznaky fanouškovství, ale ještě to bude dlouhá cesta:-)) Já se zase snažím cestou po lese nesbírat úplně všechno co bych chtěla, ale jen sem tam něco, už se ho občas i ptám jak se má a dávám pozor abych nedávala bukvice na topení:-)) Mám i své provokatéry, které mám i přes tichý souboj moc ráda a taky fanoušky kterým vděčím za mnohé. Omlouvám se všem trpitelům, kteří sice nedávají najevo své utrpení, ale vím že to se mnou nemají jednoduché. Vlastně jsem na základě toho co jsem právě napsala přišla na to že "sběratel a tvořitel" je prostě určitá diagnoza. A proč tohle píšu? Vlastně nevím, nejsem typ spisovatele a vím, že na tak malém prostoru bude tisíc chyb a překlepů, vlastně bych snad raděj ani psát neměla. Chtěla jsem vyzkoušet blog, chtěla jsem na sebe trochu posvítit a nestát jen ve stínu, taky trochu doufám že pod článek někdo napíše že má podobnou diagnozu a třeba i někdo z realistů najde odvahu vstoupit na chvíli do světa "neškodného blázna". Omlouvám se za styl psaní a slohové nedostatky - asi jsem to měla napsat už na začátku jelikož až sem to dočtou asi jen ti nejotrlejší:-))) Ale prostě jsem to všechno já a i nedostaky jsou mou součástí a dál ke mě bude patřit sbírka korálků, lahví, kamenů, ubrousků, barev, lepidel, vrtačka, tavná pistole i ty bukvice:-))

Druhé pojednání: Tvořitel, sběratel a třetí oko

Tvořitel je člověk, který má dar. Ten dar lze asi jen těžko pojmenovat - je to fantazie, zručnost, bláznovství, odvaha a možná i něco dalšího...

Já říkám že tvořitel vlastní třetí oko. Třetí oko je záležitost, která je z vědeckého hlediska nesmysl, ale ti co ho mají, ví o čem je řeč. Třetí oko je to, co nás učí dívat se na svět jinak. Třeba když jdete po cestě, díváte se kolem sebe a najednou vás něco přinutí se sehnout a sebrat kámen - vaše oči se na kámen dívají a pošlou signál maximálně o tom, že je to světlý (tmavý, šišatý...) kámen, ale v tom začíná pracovat třetí oko, najednou vysílá myšlenku - "co ho pomalovat", "co ho odrátovat" a už je schopné vám promítnout obrázek jak by to mohlo vypadat. Tím je rozhodnuto, tvořitelovo třetí oko má hlavní slovo a tvořitel se rád sehne a kámen sebere a pospíchá kámen proměnit.


Ovšem nejsou to jen kameny, tvořitelovo třetí oko funguje na obyčejných lahvích, na korálcích, na pedigu a spoustě dalších věcech. Je za své třetí oko moc rád, hodně mu pomáhá v práci - pracuje s dětmi. Třetí oko tam funguje na roličky kterými je neustále zásobován, funguje i nad obyčejným papírem, štětcem a barvami, nad pískem, kůrou i jeho pověstnými bukvicemi atd. Ovšem svěřenci tvořitele s třetím okem jsou svým způsobem nešťastníci, kteří pomalu i polední odpočinek tráví s nůžkami v jedné a lepidlem v druhé ruce, chodí na procházky buď s cílem sebrat něco konkrétního nebo počítat s tím, že se kdykolí kdekoli staví a sbírá. Tvořitel je na své děti pyšný, jsou moc šikovné a tvořitel má pocit že jim třetí oko předal, jelikož mu přináší věci, které by nečekal - jednou tvořitel dostal košíček na zavěšení na stěnu s rozpadlým uchem. Rodič mi potajmu šeptl, že onen košíček se chystala vyhodit babička, když v tom dítko spustilo že to přece nemůže vyhodit, jelikož to paní učitelka určitě potřebuje a bude se jí to hodit (proč měl tvořitel pocit že slyší svá vlastní slova...). Prý byl košík hlídán jako oko v hlavě a musel být donesen a ať se tvořitel nezlobí a klidně to potají vyhodí. Jenže kdepak tvořitel a vyhození. Tvořitel se s dítkem pustil do opravy a dodnes košíček visí na stěně a v něm trůní květina. Tvořitel, který pracuje v tvořivém prostředí miluje když svěřenec chytne rodiče za ruku a pyšně mu ukazuje své dílo. Tvořitel je fascinován dárky od rodičů v podobě různých kartonů, látek, vlny atd, které mu přináší s tím, že pokud se mu to nehodí má to vyhodit - tvořitel by i něco vyhodil ale jeho druhá část sběratel to nemůže dopustit a tak oba dojdou ke kompromisu že si to sběratel může ponechat s tím, že třetí oko třeba časem na něco přijde a tvořitel se pak pustí do díla. Tvořitel je tímto motivován stále k další a další práci a třetí oko jede doslova na plné obrátky.
Průšvih nastane v době, kdy třetí oko vyhlásí stávku. Tvořitel bez třetího oka stává se zoufalcem. Moc rád by tvořil, ale kámen vidí jen jako kámen, korálky jako hromadu jednotlivců, štetec jako podivnou chlupatou záležitost a lepidlo jako vesměs dobrý vynález. Zoufalec se snaží přimět třetí oko v výkonu, nebo alespoň malému náznaku, že je stále ještě přítomno. Zoufalec má najednou spousty času, které však tráví zíráním na věci a nadějí, že třeba už za chvíli třetí oko vyhlásí návrat. Třetí oko je v tomto nevyzpytatelné a odchází a přichází jak se mu zamane, někdy zmizí na den, jindy třeba na týden. Ovšem zoufalcova úleva když se objeví třetí oko a udělá z něj opět tvořitele je nepopsatelná.
Tvořitel a jeho třetí oko mají dar vdechovat věcem život, umí zachránit i předem odepsané věci. Vytváří společně příběhy které se dají přirovnat k pohádce O ošklivém káčátku - na začátku je cosi co je všední, nezajímavé, mdlé a bez života a v podstatě nepotřebné. Tím že třetí oko donutí sběratele cosi sebrat a tvořiteli ukáže co tvořit napíše každé věci svou vlastní pohádku, neuvěřitelný příběh, který z věci činí neopakovatelný a jedinečný originál, který dokáže udělat radost, potěšit a to je odměna nejen pro sběratele, tvořitele, jejich třetí oko ale i pro tu věc samotnou, která už není věcí ale bytostí...
To jest pojednání o mě a mém třetím oku. Berte to prosím s rezervou, jinak působím snad vcelku normálně:-))